Pokusil jsem se nedávno si rozvzpomenout, kdy jsem viděl první TED video. Mohlo to být před více než deseti lety. To je také doba, po kterou doma nemáme televizi. Dívat se na televizi pro mě znamená především sledovat TED talky.
Nejprve to byla pouze videa z globálních TED konferencí, sám jsem tehdy pobýval v zahraničí. Po návratu zpět, asi před 6 lety, jsem zjistil, že existují i lokální TEDx konference, a to i u nás v České republice.
První české video, které jsem zhlédl, bylo nicméně proti talkům z globálních konferencí tak bídné, že jsem nějaký čas nevěnoval lokální TEDx scéně pozornost.
Můj zkreslený pohled změnily dvě události. Zaprvé legendární video Františky Hany Garlíkové z TEDxPrague. Zadruhé má účast na TEDxBrno v roce 2013. Bylo fajn vidět, že úroveň lokálních TEDx konferencí se může měřit se světovou konkurencí.
Proto mě potěšilo, když mě začátkem letoška oslovil duchovní otec TEDxBrno Vlastimil Veselý s tím, zda bych organizačnímu týmu pomohl s přípravou řečníků.
Tohle je moje cesta do světa TED a TEDx.
Je pro mě důkazem, že existují lidé, kteří se nechtějí nechat semlít a unášet proudem uspěchané moderní společnosti. Lidé, kterým není jedno, kam se naše společnost ubírá a co zanecháme našim dětem.
Slogan „Cesta“, který jsme po mnohahodinové diskuzi vybrali pro letošní TEDxBrno, pro mě má široký symbolický význam. Cesta má začátek a konec, život každého z nás se ubírá svou cestou, stejně jako vývoj celého lidství a světa. Tyto cesty se potkávají, křižují, spojují a rozpojují, a to je na tom krásné.
Těším se na křižovatku mnoha cest, kterou společně projdeme zítra v Divadle Reduta. Nepochybuji, že každý svou cestou budeme odcházet s novou energií, inspirací, známými a nadějí, že věci se dají dělat jinak a lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat