Když strávíte delší čas prací za barem, podílet se na TEDxu je jako balzám na duši. A když je ten bar navíc na Novém Zélandu, chystat konferenci v rodném Brně je opravdu radost.
Abychom si rozuměli - někdy je to spíš k zbláznění. To máte: vymyslet téma (TEDxBrno 2014: Ve vlastních rukou), dát mu design, najít vhodné přednášející, sladit termíny, dohodnout program, sehnat peníze, domluvit místo, nasmlouvat jídlo a pití, oslovit média, natočit upoutávku, pozvat diváky, utřídit registrace, najít kameramany a tisíc dalších věcí, které si napoprvé ani neuvědomuji.
Když toho začíná být nad hlavu, připomenu si zkrátka, že TEDx je za odměnu. A bylo hezké vidět, že to tak cítí všichni česko-slovenští organizátoři těchto konferencí, co se před pár týdny setkali ve Velkých Bílovicích na jižní Moravě, aby sdíleli svoje know-how a také lessons learned.
Účastnit se TEDxu znamená být součástí něčeho velkého. Na světě už není mnoho zemí, kde by se nezisková akce, jejíž síla tkví v mezioborovosti a stručnosti, nikdy nepořádala. Od roku 2009 jich lidé připravili téměř 10 tisíc.
Ale nejde jen o to dotknout se globálního fenoménu. Odměnou jsou mi také lidé,
s nimiž díky TEDxu přijdu do styku. Ono to není jenom tak potkat někoho inteligentního a milého, koho tak trochu obdivujete za to, jak žije, a těší vás, že
s ním můžete spolupracovat.
Kolegové z TEDxPrague, TEDxHradecKrálové, TEDxKroměříž, TEDxOstrava
a TEDxKošice, se kterými jsem se mezi vinohrady jižní Moravy na chvilenku potkala, mi takoví přišli. A hlavně ti moji Brňáci, se kterými trávím tolik času!
A že se někdy na poradách zdá, že skloubit práci, TEDxové dobrovolničení a ostatní život je nad naše síly? Vím, že to letos máme ve vlastních rukou.
Žádné komentáře:
Okomentovat