S příchodem ledna se sny a nápady k TEDxBrno už měnily na první praktické kroky. Jenže v té době jsem v sobě nemohl vykřesat sílu a chuť psát o TEDx, když amorální mocnář vzal svým novoročním překvapením, které nemá v civilizovaném světě obdoby, tolika lidem víru v právo a spravedlnost, bez nichž je demokracie jen nebezpečnou hračkou v rukou většiny (a sebestředných psychopatů, kteří neberou ohled na společenské dopady svých politických obchodů). Ani pár týdnů poté nebylo veseleji, když v jedné všelidové volbě slavily úspěch podpásové lži, komunistická rétorika a národovecká malověrnost. Přesto bychom nemuseli propadat skepsi a obavám z návratu opozičně-smluvních poměrů. Zvlášť když se venku probouzí jaro a odkvetl narcis.
Jak už kdosi moudřejší řekl, smiřme se s těmi, kteří volí jinak, ale nesmiřme se s pošlapáváním hodnot, na kterých záleží. Každý den stojíme před volbami, které mohou dávat našemu konání smysluplnost, jež se někdy vytrácí v pragmatických dohodách o výhodnosti, v ekonomickém tlaku hypoték a růstu tržeb a v pokřiveném mediálním zrcadle odrážejícím nejbizarnější výkřiky vox populi.
